Pyšný šnek Norbert

V srdci malebné zahrady plné barevných květin a vysokých stromů žije šnek Norbert. Je jedním z největších šneků v této zahradě, a jeho ulita je krásná a lesklá. Norbert je na svou ulitu nesmírně pyšný a neustále se chlubí svou krásou před ostatními zvířátky.

Každý den se Norbert prochází po zahradě a potkává své šnečí přátele. Když se setká s jinými šneky, zdvihne hlavu, mírně zasune své oči na stopkách a ukáže na svou ulitu s velkou slávou. "Podívejte se na mě! Jsem nejkrásnější šnek v celé zahradě! Moje ulita je větší a lesklejší než vaše."

Jeho šnečí přátelé se snaží být zdvořilí a říkají: "Ano, Norberte, máš opravdu krásnou ulitu." Ale ve skrytu duše cítí, že Norbert je příliš pyšný a arogantní.

Norbert se také na svou ulitu chodí pravidelně dívat do odrazu malého jezírka uprostřed zahrady. Obdivuje její nádheru a myslí si, že díky své ulitě je nejvýznamnějším tvorem v celé zahradě.

Ale co Norbert zatím neví, je to, že pravá krása nespočívá jen ve vnějším vzhledu. Skutečná krása je ukrytá v nitru každého tvora, ve způsobu, jakým se chová ke svým bližním.

Jednoho slunečného dne šel Norbert na svoji pravidelnou procházku po zahradě, když najednou uslyšel veselé kvákání. Zvuk se stále přibližoval a Norbert byl zvědavý, kdo takový zvuk vydává. Když došel blíže ke zdroji tohoto zvuku, spatřil radostně skákat žabáka, který jakmile Norberta uviděl, přiskákal k němu.

Byl to Felix, malý žabák s jasně zelenou kůží a širokým úsměvem na rtech. Felix byl známý svou laskavostí a přátelským přístupem ke všem tvorům v zahradě. "Ahoj, Norberte!" zvolal Felix s nadšením. "Jak se dnes máš?" Norbert se mírně nadzvedl a natočil svou ulitu směrem k Felixovi. "Podívej se, Felixi! Moje ulita je ohromná a lesklá. Jsem nejkrásnější šnek v celé zahradě!"

Felix se usmál a přiskákal ještě blíž k Norbertovi. "Ano, Norberte, tvoje ulita je skutečně nádherná. Ale víš, co je ještě důležitější než vnější krása?"

Norbert zvedl obočí a zvědavě se na Felixe zadíval. "Co tím myslíš, Felixi?"

Felix si povzdechl, posadil se vedle Norberta a začal vyprávět příběh o malém ježkovi, který byl také hrdý na své bodlinky. Ježek se chlubil před všemi zvířátky v lese, jak jsou jeho bodlinky nejostřejší a nejdelší. Jednoho dne, když se ježek naparoval svými bodlinami, nedával pozor na cestu, zakutálel se do jámy a zranil se. Nikdo z ostatních zvířátek mu nechtěl pomoci, protože na ně nebyl příliš milý a kromě naparování o svých bodlinách s nimi nikdy nepromluvil.

Felix pokračoval ve vyprávění příběhu o ježkovi: "Ježek si uvědomil, že jeho pýcha a nedostatek ohleduplnosti k ostatním mu přinesly samotu a utrpení. Rozhodl se změnit své chování a stát se milým a vstřícným tvorem. Když se ostatní zvířátka v lese dozvěděla o jeho proměně, začali mu jeho milé chování oplácet. Ježek konečně našel štěstí ve skutečném přátelství a byl obklopen láskou ostatních tvorů v lese."

Norbert poslouchal příběh s napětím a uvědomil si, jak moc se podobá ježkovi. Uvědomil si, že by neměl být pouze pyšný na svou ulitu, ale měl by také být milý a ohleduplný k ostatním tvorům v zahradě.

Felix pokračoval: "Norberte, pravá krása není jen v nádherné ulitě. Je také ve způsobu, jakým se chováme k ostatním. Buď laskavý a přátelský a najdeš pravou krásu, která vyzařuje z tvého srdce."

Toho dne večer Norbert přemítal nad tím, co mu Felix řekl a uvědomil si, že je čas změnit své chování a začít být vstřícný k ostatním tvorům v zahradě.

Další den, když Norbert potkal své šnečí přátele, namísto chlubení se svou ulitou se ptal na jejich den a poslouchal jejich radosti i starosti. Nabídl pomoc, když bylo třeba, a projevoval opravdový zájem o jejich blaho.

Když Norbert zahlédl starého páva Alfreda s polámanými peříčky, ihned k němu přispěchal s laskavým úsměvem. Nabídl se, že mu pomůže peříčka narovnat. Starý páv byl dojat Norbertovou ochotou a společně strávili hodiny povídáním si o všem možném. Peříčka byla znovu na svém místě, krásně rovná a Alfred byl vděčný za Norbertovu laskavost.

Páv Alfred, ačkoliv byl starý, měl stále svou vlastní krásu. Jeho peří bylo výrazné a pestrobarevné, ačkoliv některá peříčka byla již polámaná. Alfred však nikdy necítil potřebu se předvádět a chlubit se svým zjevem jako Norbert.

Na rozdíl od Norberta byl páv Alfred pokorný a skromný. Své peří nedával na odiv ostatním zvířátkům, ale místo toho se soustředil na to, jak může přispět k radosti a pohodlí ostatních obyvatel zahrady. Byl ochoten pomoci, naslouchat a podělit se o svou moudrosti.

Norberta dojalo, jak nezištně a pokorně se Alfred celý svůj život choval ke všem tvorům v zahradě, a tak se stali spolu spřátelili. Norbert se učil od Alfreda trpělivosti, moudrosti a pokoře. Alfred naopak obdivoval Norbertovu ochotu změnit se a vylepšit sebe sama. Společně se podíleli na udržování krásy zahrady.

Norbert se učil být přátelský i vůči ostatním tvorům v zahradě a přestal se neustále chlubit svou ulitou. Jeho radost se šířila po celé zahradě a ostatní zvířátka si začala uvědomovat, jakým skvělým šnekem se Norbert stal. Cítil, jak se vztahy mezi nimi posilují a stávají se opravdovými přáteli. Po své pozitivní změně se cítil šťastný a naplněný. Byl plný radosti z nových přátelství a zážitků.

Jednoho krásného odpoledne Norbert potkal ostatní šneky u oblíbeného květinového keře. Když se přiblížil, cítil lehké napětí. Zastavil se a podíval se na ně. Jeho šnečí přátelé se rozhodli, že chtějí oslavit Norbertovu proměnu, a tak společně několik posledních dní připravovali pro Norberta překvapení. Přinesli mu několik krásných barevných květin a postavili je do oblíbeného Norbertova úkrytu. Když to Norbert zahlédl byl ohromen. Cítil radost a vděčnost za přijetí mezi své nové šnečí přátele.

Od toho dne trávil Norbert mnoho času se svými novými přáteli. Společně zažívali spoustu nových dobrodružství. Plazili se po mechu, překonávali malé překážky a objevovali skrytá místa zahrady plná krásy. Norbert se také učil od svých přátel mnoho nových věcí. Šnečice Sára ho učila, jak se dokonale stočit do spirály, a šnek Hugo mu ukázal, jak a kde najít ty nejchutnější listy. Norbert byl nadšený z toho, že se mohl stát součástí takové skvělé šnečí party.

Při jedné ze svých ranních procházek zamířil Norbert ke svému oblíbeném úkrytu pod květinovým keřem. V tu chvíli k němu přiskákal Felix, žabák, který se stal jeho průvodcem na jeho cestě proměny. Felix se posadil vedle Norberta a tichým hlasem promluvil: "Norberte, vidím, jak jsi se změnil a jak se tvoje srdce naplnilo láskou a laskavostí. Nyní si uvědomuješ, že opravdová krása nepřichází pouze z vnějšku, ale především zevnitř."

Norbert přikývl a odpověděl: "Ano, Felixi, díky tobě a ostatním jsem pochopil, že pravá krása je ukryta v laskavosti, ohleduplnosti a vzájemné péči. Moje nádherná ulita může zaujmout, ale je to moje srdce, které přitahuje skutečné přátelství."

Svoje nově nabyté poučení začal Norbert šířit dál po zahradě. Povzbuzoval ostatní zvířátka, aby se podívala za vnější vzhled a objevila pravou krásu v každém tvorovi. Učil je, jak být laskaví a ohleduplní k sobě navzájem, a tak vytvářet harmonii a radost ve svém okolí.