O zvířátkách a jejich pestrobarevné zahradě
Bylo to kdysi, když na okraji českého lesa žila tři malá zvířátka – Zajíček, Sovička a Ježek. Společně procházeli rozkvetlými loukami, poslouchali šumění potoků a objevovali tajemství lesa.
Jednoho slunečného dne se Zajíček, Sovička a Ježek rozhodli vydat na výlet na nedalekou louku. Cestou se kochali krásou přírody – kvetoucími stromy, vonícími květinami a švitořícími ptáky.
Když dorazili na louku, rozprostřeli si piknikovou deku a začali si pochutnávat na svých svačinkách. Najednou se Zajíček zarazil a pronesl: "Poslouchejte, slyšíte ten zvuk?" Všichni tři se zvedli a naslouchali.
Vzduchem se nesl jemný šum a tiché bzučení. A pak se na obloze objevila hejna motýlů. Byli to motýli s nádhernými křídly všech možných barev. Sovička, která měla na všechno vždycky moudrou odpověď, prohlásila: "To jsou pestrobarevní motýli. Mají krásný křídla, která vypadají jako živé obrazy."
Zajíček se zaradoval a navrhl: "A co kdybychom si založili vlastní zahradu plnou květin, abychom přilákali ty krásné motýly k nám a mohli je pozorovat?" Sovička a Ježek souhlasně přikývli a společně se vydali do lesa, aby sehnali semínka květin a rostlin do své nové zahrádky.
Zajíček ohradil prostor pro zahradu větvičkami a vytvořil přírodní plot. Ježek roznášel a zasazoval semínka do země, zatímco Sovička s pečlivostí lehce kropila a zalévala zasazená semínka. Zvířátka pracovala dlouho, poctivě a s láskou.
Po několika týdnech se na jejich zahradě začaly objevovat první zelené výhonky. Postupně se měnily v krásné květiny různých barev. Zajíček se staral o červené růže, Sovička o modré fialky a Ježek o žluté slunečnice.
Brzy přiletěli první motýli. Byli to pestrobarevní návštěvníci, které neodolatelně lákal sladký nektar a vůně květin. Zvířátka pozorovala, jak motýli tancují mezi květy, létají všemi směry a naplňují zahradu životem.
Ale nejen motýli se začali zajímat o zahradu. Přilétali včely a chrousti, kteří sbírali nektar a opylovávali květiny. Ptáci si na blízkých stromech stavěli hnízda a zpívali své písně. Zahrada zvířátek byla najednou plná šťastných zvířátek a živočichů, a všichni si užívali její krásy a hojnosti.
Zvířátka se každý den starala o svou zahradu. Věděla, že je potřeba zalévat květiny, odstraňovat plevel a chránit je před škůdci. Společně se učili o rostlinách, o tom, jak se starat o přírodu a žít v souladu s ní.
Jednoho dne se na louce objevila malá víla jménem Rozárka. Byla unešená z krásy jejich zahrady, a tak se nabídla, že jim pomůže s péčí o květiny a naučí je nové způsoby, jak podpořit růst a rozkvět rostlin.
Zajíček, Sovička a Ježek s nadšením přijali Rozárčinu pomoc. Rozárka jim ukázala, jak správně zalévat květiny, jak odstraňovat škůdce a jak používat přírodní hnojiva, aby byly rostliny silné a zdravé.
Díky společnému úsilí a péči zvířátek a víly se zahrada rozkvetla ještě více. Květiny se staly ještě krásnějšími a pestrobarevnějšími. A přibylo ještě více motýlů a dalších živočichů.
Zajíček, Sovička, Ježek a Rozárka se společně těšili každému novému dni v zahradě. Užívali si radosti ze společnosti květin a živočichů. Jejich přátelství a spolupráce byla ukázkou toho, že i malé činy mohou mít na přírodu velký vliv.
A tak zvířátka žila šťastně a spokojeně ve svém malém ráji uprostřed přírody a přinesla radost a harmonii do svého okolí.
